Je to originál, který nemá ve světě obdoby. Festival planet Brno začíná.
Od pondělí 8. července do neděle 14. července, a následně od pondělí 5. srpna do neděle 11. srpna, budou v Brně na Kraví hoře k vidění obří modely z lonškých let jako je např. planeta Země, dále doplněné o volně přístupné výstavy, letní kino s vesmírnou tematikou aj. Všechny dostupné informace k už šestému ročníku Festivalu planet Brno najdete na stránkách wwww.festivalplanetbrno.cz.
Náš kolega, Vláďa Klepáč, už loni vyzpovídal pana Mgr. Jiřího Duška, Ph.D., českého astronauta, astrofyzika, politika, ale také ředitele Hvězdárny a planetária Brno. Pojďte si s námi jejich rozhovor připomenout:
Vesmír a příroda, jde to dohromady?
“Když se to vezme filozoficky, tak vesmír je úplně všechno. Vesmír jsme i my lidi, a tedy i příroda. Lidi to vnímají tak, že vesmír je hvězdná obloha nad námi, ale to není pravda. My jsme vesmír. Já vždy s úsměvem říkám, že my lidi, planeta Země a zvířata, to vše je z atomů a atomy vyrobily hvězdy, to znamená, že všechno je pomyslný prach z dávno zaniklých hvězd. Takže sečteno a podtrženo; všichni jsme hvězdy, nebo lépe řečeno, jsme z hvězdného prachu a až jednou umřeme, tak ten hvězdný prach zase odevzdáme.”
Jen, jestli nám coby lidstvu ty souvislosti trochu neunikají?
“Při pořadech v planetáriu promítáme světélka na strop, vnitřní část kopule hvězdárny. Technicky je to zajímavá věc, ale v podstatě je to jen světlo na stropě. Lidi si tam sednou, a když to celé nad nimi zapneme, tak vydechnou úžasem. Ale dívají se jen na světélka na stropě. Oni se nedívají na reálnou oblohu, tu bohužel neznají. Mladší generace už nezná pohled na reálnou noční oblohu, protože je zastíněna záplavou světel. Lidé neví, o co přišli.Tak je to se vším. Když jsme udělali první model Měsíce (rok 2019, pojmenovaný jako Lunalón), tak tam lidi seděli a koukali na tu desetimetrovou nafukovací měsíční kouli. Vypadalo to úžasně, ale na obloze svítil Měsíc, a toho si nikdo nevšiml. Takže ano, mám radost z toho, že lidi obdivují naše modely, ale na druhou stranu ten reálný svět je ještě hezčí.”
Kritizuješ přesvícení měst. Co bychom měli vypnout, abychom viděli na hvězdy?
Nejsem tmář, nejsem ten, co říká všechno je nutné zhasnout. To vlastně ani nejde. Při hledání optimálního řešení se pohybujeme v trojúhelníku, kdy na jedné straně řešíme dopad světla na životní prostředí, na straně druhé pocit bezpečí lidí a na třetí ekonomiku provozu. Chápu, že se nám díky světlu prodlužuje aktivní doba života. Protože bylo ještě před 200 lety normální, že se po západu Slunce šlo spát. Na druhou stranu daní za to jsou civilizační nemoci. Také příroda trpí. To, že ubývá hmyz, je prý v důsledku nočního svícení. Nočně osvícené parky jsou krásné, ale svítí se tam do stromů, ale i ony si musí odpočinout. Tím světlem je trápíme, možná zabíjíme. Vždy lavíruju, zda je to ukázka naší rozmařilosti nebo technologického pokroku. Je nutné si uvědomit, že nic není zadarmo. Rozhodně je světelné znečištění téma, o kterém se musíme bavit. Možná si ani neuvědomujeme, jaký je to problém. Konec konců mnohým z nás se spí špatně, protože ke spánku potřebujeme tmu. Naštěstí jsou již v Evropě také místa, kde množství světel v noci klesá. Takže naděje rozhodně existuje.”
O Kraví hoře, na níž hvězdárna sídlí, říkáš, že je nutné ji mnohem více chránit.
“Tendence zastavět park Kraví hora jsou tady pořád. Postupně se z něj uždibuje. Přestože je Brno skutečně zelené město, je nutné bránit zastavování Kraví hory, protože tendence jsou veliké. Mělo by to být naopak, park by se měl zvětšovat. Možností je do něj začlenit ve prospěch všech areál se zchátralými budovami Vysokého učení technického. Je také otázka, co se zahrádkami pod hvězdárnou. Jsou tu skoro sto let. V podstat jde o netradiční arboterum. Je to na diskuzi, co s tím do budoucna.”