Zatímco koncentrace CO2 ve vdechovaném vzduchu je 0,04 %, ve vydechovaném je ho stokrát více, tedy asi 4–5 %. Hrubými výpočty tak můžeme odhadnout, že člověk pouhým dýcháním vyprodukuje okolo 900 g oxidu uhličitého za den, tedy asi 300 kg za rok. V celkové produkci CO2 se v některých statistikách uvádí v průměru produkce až 11 tun kysličníku uhličitého na jednoho obyvatele. Samozřejmě je třeba brát v potaz to, že se do statistiky počítají jak nemluvňata, tak průmyslové podniky. Vypočítat tedy svou osobní uhlíkovou stopu není vůbec snadné. I s tím si ovšem umí současná doba poradit. S tzv. „offsetováním“ Vám mohou pomoci různé firmy.
Co slovo „offset“ vlastně znamená? Výraz „offset“ pochází z angličtiny a může mít vícero významů, kdy v tomto případě znamená uhlíkovou kompenzaci či náhradu – tzn. snížení emisí oxidu uhličitého nebo skleníkových plynů uskutečněné za účelem vyrovnání emisí vyprodukovaných jinde. S velkou nadsázkou řečeno můžeme současné uhlíkové offsety přirovnat k odpustkům, které se za dávných časů v katolické církvi prodávali výměnou za odpuštění hříchů v nebi. Jeden offset, můžeme-li to takto říct, je de facto jakási jednotka, která odpovídá jedné tuně vyprodukovaného kysličníku uhličitého. Když jeden offset koupíme, jiná organizace za nás někde např. vysadí strom nebo bude zachytávat metan na skládkách apod. Ovšem není to zase až tak jednoduché. Aby to celé dávalo smysl, tak je zapotřebí znát svou uhlíkovou stopu.
Na trhu ve světě je spousta společností, které nabízí prodej offsetů, ale je třeba dávat při výběru pozor. Některé společnosti prodávají offsety velmi výhodně a výsledkem je nevykácení lesa, který by tak jako tak vykácen být neměl. To potom nedává žádný smysl.
V Česku je situace poměrně odlišná. Nabídka offsetových projektů na trhu je malá a ceny se výrazně liší, jeden offset se pohybuje v průměru od 500 do 1500 korun za tunu kysličníku uhličitého. Firmy nabízí sadbu stromů v lesích, vytváření mokřadů apod., ovšem chybí zde velmi důležitá věc, a sice potvrzení od nezávislého posuzovatele. Jedná se totiž o tzv. dobrovolné offsety. Firma nebo jednotlivec ve své snaze snížit svoji uhlíkovou stopu financuje určitý projekt, který má pohltit určité množství oxidu uhličitého. Ruku na srdce. Většina společností v tuzemsku se v současné době pouze rozhlíží, které projektové offsety jsou k mání a nakolik jsou důvěryhodné. Ovšem je třeba si přiznat, že se v budoucnosti byť sebemenší firma bez offsetů neobejde.
Firmy jsou tlačeny k tomu, aby měřily svoji uhlíkovou stopu a snažily se o její maximální snížení. Nicméně je důležité, aby i nakoupené kompenzace fungovaly, jak mají. Ne každý vysazený strom sníží uhlíkovou stopu. Děje se tak v průměru až za 15 let, a to v případě, že strom neuschne po dobu 80 let. Je třeba investovat do projektů, které dávají smysl. Mohou to být projekty, kdy například farmáři změní způsob hospodaření se svou půdou tak, že tato v sobě bude hromadit více organické hmoty a tedy i více oxidu uhličitého nebo organizace přislíbí zakoupení určité plochy lesa, který nebude těžen.
Je třeba offsety brát jako doplňkové nástroje, které pomáhají přírodě nastartovat její ozdravné procesy. V první řadě platí vždy, že je třeba snížit svou vlastní uhlíkovou stopu a až potom investovat zde.
Bc. Zdeňka Palkovičová