Filipojakubská nebo také Valpuržina noc představuje v lidových zvycích důležitou dobu večera a hlavně potom noci před prvním květnem. Tato čarovná noc je spojena nejen s magickými rituály na ochranu dobytka a úrody, ale váže se k ní také zvyk “pálení čarodějnic”. Jakkoliv máme tento úkon za rozšířenou tradici, původ pálení čarodějnic není moc dávný. U nás se začal šířit až v polovině 19. století, a to nejdříve v jihozápadních a severních Čechách.
Vatry, které jsme vzpomínali, se ovšem mohou stát smrtelnou ohnivou pastí pro volně žijící zvířata. Hromady dřeva a větví si mohou za své útočiště vybrat ježci nebo ptáci, a stane se pro ně snadno místem, ze kterého není úniku.
Pokud je vatra postavena delší dobu, ochránci přírody doporučují ji zpovzdálí sledovat dalekohledem. Když zahlédnete jak k ní často a opakovaně přilétají ptáci, nejspíš zde mají hnízdo s mláďaty. Nejlepší se tedy jeví ta situace, že materiál se přinese na ohniště až krátce před samotným zapálením nebo postupně v průběhu jeho hoření.
Tradiční pálení čarodějnic je na mnoha místech spojeno také s ohňostroji. Pořádání jakýchkoliv ohňostrojů v době od března do konce července je nejen nevhodné, ale také v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny.
