Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých, který připadá každoročně na 1. listopadu. V noci ze 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok, svátek Samhain, který byl podle jejich tradice časem, kdy se duše zesnulých vrací domů, a jejich příbuzní jim svítilnami vyrobenými z vydlabaných řep pomáhají na cestě do podsvětí. Na ochranu před zlými duchy se Keltové převlékali do rozličných hadrů a malovali si obličeje. Svátku Samhain je svou podstatou nejvíce podobný Halloween, který je v Americe slavený večer 31. října. Historickým předchůdcem současných křesťanských dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy konané přímo na nekropolích na počest zesnulých předků.

S ohledem na to, že Keltové a následně Slované osídlili celou střední Evropu a jejich kultury se zde následně prolínaly, existuje předpoklad, že svátek Samhain byl dříve slaven také na našem území. Památku věrných zemřelých zavedl v roce 998 jistý opat z Cluny, který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. 

Jedna z řady českých lidových pověr je, že v předvečer Dušiček vystupují duše z Očistce, aby si odpočinuly od útrap.

Vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali. Na hřbitovech se konají v hřbitovních kaplích, kostelech či u hlavního hřbitovního kříž bohoslužby slova nebo mše svaté.

Dušičky jsou u nás zkrátka zavedené, a ať už křesťané nebo nevěřící chodí se vzpomínkou na hroby svých blízkých, zapalují zde svíčky a zdobí rodinné hroby. Pro katolíky znázorňují živé květiny víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí, a smrt je teprve začátek.

Napadlo Vás ovšem někdy, že velká většina takových hřbitovních dekorací končí za pár dnů na skládkách nebo ve spalovnách? Vzpomínka je vzpomínka, ale před tunami odpadu nemůžeme zavírat jen tak oči.

Velkým problémem jsou plastové dekorace a umělé věnce nebo květiny. Plně kompostovatelných dekorací je na trhu málo a jsou o poznání dražší.

Hřbitovní správa jednotlivých hřbitovů proto v tomto období častokráž navyšuje svoz odpadu.

V září loňského roku byl v areálu Ďáblického hřbitova v Praze slavnostně otevřen tzv. Luční hřbitov, což je první ekologické pohřebiště v České republice. Tento hřbitov slouží k tzv. přírodním pohřbům a platí zde zcela odlišná pravidla, např. zákaz používání umělých květin a jiných umělých dekorací.

Tento přírodní prostor má kapacitu celkem 350 míst. Jednotlivé hroby na něm nejsou nijak viditelně ohraničeny, nejsou zde náhrobky ani náhrobní desky, aby se nenarušoval charakter květinové louky. Zemřelí jsou připomínáni pouze dřevěnými destičkami se jménem, základními údaji a případně dalším textem.

I brněnský líšeňský hřbitov má tzv. Údolí vzpomínek. Jedná se o čistě přírodní pohřebiště, kam mohou pozůstalí uložit prach svých milovaných zemřelých ke kořenům stromů nebo rostlin.

Vzpomínka na naše blízké a naše láska k nim se nedá vyjádřit žádný materiálnem, proto ani není nutné přehánět to s výzdobou, a to neplatí jen pro dušičkové období.

Pokud ale skutečně v našem nitru existuje taková potřeba, potom je dobré investovat do kompostovatelných čistě přírodních hřbitovních dekorací. Budou sice o něco dražší, ale co bychom pro naše blízké a naši matičku Zemi neudělali.

„Celý lidský život je jen cesta ke smrti.“  

Seneca, římský filozof – 4–65 př. n. l.