Je zelená střecha skutečně zelená?
Zelená střecha nemusí mít jen zelenou barvu. Zelená střecha je střecha, která je buď zčásti nebo zcela pokrytá půdou a vegetací. Obsahuje také hydroizolační membránu a může obsahovat další vrstvy jako například kořenovou bariéru, ale také automatické zavlažování.
Zelená střecha je nejen pastva pro oči, ale omezuje také hluk a zlepšuje tepelnou izolaci. A kdo by nechtěl v létě doma příjemný chládek a v zimě příjemné teplo, nehledě na úsporu nákladů na vytápění.
Nejen na internetu najdete spoustu firem, které se instalací zelené střechy zabývají. Na zelenou střechu můžete také čerpat dotaci. Dotace na zelenou střechu musí být součástí podporovaných oblastí, a to buď zateplení rodinného domu, nebo jeho výstavba. V rámci zateplení stávajících rodinných domů je hlavním parametrem snižování energetické náročnosti.
Ovšem nečekejte, že dotaci získáte pouze na výstavbu zelené střechy. Dotaci na zelenou střechu lze získat pouze v kombinaci se zateplením, novostavbou, výměnou zdroje tepla, fotovoltaikou aj.
Vybudovat zelenou střechu například na stávající pergole nebo garáži zvládnete ovšem také svépomocí
Ono totiž, jakkoliv se to může na první pohled zdát, vybudovat si zelenou střechu není až taková věda. Zručný kutil to zvládne svépomocí. Zelené střechy už dávnou nejsou pouze výsadou velkých komerčních objektů nebo domů v centrech měst. Pro svou skvělou izolaci, která chrání před ostrými slunečními paprsky jsou atraktivní také na střechy pergol každého rodinného domu. A to nemluvíme o tom, jak skvěle zapadají do zahrad.
Pokud se pro výstavbu zelené střechy rozhodnete, určitě to stojí za trochu toho plánování a informování se u renomovaných firem, které se realizací vegetačních střech zabývají.
Zelené střechy rozdělujeme podle toho, co na nich budeme sadit. Pro klasické rodinné bydlení jsou to tzv. extenzivní střechy, které potřebují pro svou výstavbu poměrně malou vrstvu substrátu, do kterého se osadí suchomilné rostliny a střecha následně nevyžaduje téměř žádnou péči. Tento druh zelených střech má také tu výhodu, že není příliš těžký, a proto se právě hodí i na dřevostavby nebo dřevěné konstrukce jako je právě pergola.
Důležitým a základním parametrem pro úvahu nad pořízením zelené střechy je nosnost střechy, ale také únosnost tepelné izolace, kdy například pěnový polystyren zvládne mnohem větší zátěž než například minerální vata. Dalším parametrem, který je potřeba před výstavbou zvážit je hospodárnost s vodou. Pokud bude střecha vodu zadržovat příliš dlouho, tak se rostlinám nebude dařit a voda bude přetěžovat nosnost střechy. Ovšem na druhou stranu, odteče-li voda zbytečně rychle, rostliny budou vadnout a umírat. Ovšem i tyto problémy mají svá řešení. Pro to, aby voda na střeše nějakou dobu vydržela slouží hydrofilní minerální vlny. Zároveň ale musí mít voda možnost odejít funkční odvodňovací vrstvou. Ke stanovení optimální skladby proto musíme znát hydroakumulační vlastnosti veškerých námi použitých materiálů.
Obecně platí zdravý selský rozum: čím větší je sklon střechy, tím méně je třeba řešit, jak se střecha odvodní, naopak potřebujeme zajistit, aby voda setrvala co nejdéle.
První vrstvou zelené střechy je hydroizolace. Dá se říci nejdůležitější vrstva, která odděluje konstrukci střešního pláště od vegetace. Jakákoliv chyba v této fázi neohrozí pouze funkčnost vlastního střešního pláště, ale úplně celé stavby. Hydroizolační vrstva může být také odolná proti prorůstání kořenů prostřednictvím kořenuodolné fólie. Díky další vrstvě – ochranné textilii – bude hydroizolace doslova jako v bavlnce. Dále je důležité podle úhlu střechy zvážit drenážní zpomalovače, které zabraňují příliš rychlému odtékání vody.
Aby se nám při dlouhých deštivých dnech nešpinila fasáda, používá se po obvodu takové zelené střechy zásyp z praného kameniva – tzv. kačírku. Místa, kde bude kačírek a kde substrát se musí jasně vymezit prostřednictvím instalace tzv. ukončovací kačírkové lišty, která udrží materiál na svém místě.
Aby se rostlinkám na zelené střeše dobře dařilo, potřebují dostatečnou vláhu. Tu zajišťuje tzv. drenážní vrstva – tedy nopová fólie s prolisovanými kalíšky, ve kterých se voda po dešti ukládá. Nopovou fólii pokládáme vždy nopy dolů a jednotlivé pásy se musí překrývat o dvě řady nopů.
Na řadu poté přichází vrstva substrátu, popřípadě kombinace hydrofilní minerální vlny a substrátu. Rostliny mohou do minerální vlny bez problémů kořenit.
U substrátu pozor, nikdy se nesmí používat zemina ze zahrady, ornice, ani zakoupený zahradnický substrát, který pro střešní zahradu neobsahuje dostatečné množství minerálních látek. Vybíráme vždy substrát určený přímo pro druh rostlin, které chceme na střeše pěstovat – musí mít optimální složení s vyváženým poměrem živin.
Logickou poslední třešničkou na dortu jsou samotné rostliny a jejich výběr. Volíme suchomilné rostliny, které se dokážou vypořádat s velmi malou vrstvou substrátu, ale také s nedostatkem vody. Mezi tyto rostliny patří sukulenty a trvalky jako jsou rozchodníky, netřesky, koniklec, ale také mateřídouška a traviny jako je například kostřava. I když bude Váš výběr z počátku pravděpodobně velmi rozmanitý, je třeba počítat s tím, že si rostliny časem vytvoří svoji vlastní rovnováhu a některé mohou na úkor jiných zcela zaniknout.
Bc. Zdeňka Palkovičová